Francouzský trh Kampa 2014 - Že re mandle L pe si je?

Přiznám se, že čím déle žiju v Praze, tím méně ráda chodím do historického centra.
Asi nejsem úplně davový typ a navíc mě rozčilují všude přítomné krámky s kýči, s gyrosem a hamburgery..
To, že si Praha nedokáže udržet svoji kulturní a historickou hodnotu není žádná novinka, a možná proto skoro každý víkend Prahu opouštíme a jezdíme na hrady, zámky a do přírody..

Tentokrát jsme v neděli 14.7. ale zamířili do samého srdce, pod Karlův most (který jsme pro jistotu oběšli), k Čertovce, na Kampu.
Zde se konal již 7. ročník festivalu francouzských chutí a specialit - respektive slavnostně zahájen byl už ve čtvrtek a nejvíce mě na něm lákala hudební vystoupení..

Dorazili jsme s přáteli na jedenáctou hodinu, abychom si v klidu trh prošli a vybrali si nějaké to občerstvení před kulturním zážitkem..
No, na první pohled jsem byla trochu zklamaná - podle propagace jsem čekala trh o kousek větší, ale nic proti ničemu..

Vybrané místo je fajn, ale bohužel chybí zajištění jedné základní věci - když už jde člověk na gastroakci, je potřeba mít si kam sednout - tohle je na French Market úplně nedomyšlené - 1-2 stolky má každý třetí až čtvrtý stánek, to je cca 30 míst k sezení plus 4x veřejná lavička...
Zbytek je na stojáka a tam bylo bohužel taky plno..
Na druhé straně je moc fajn slyšet krásně drnčící francouzštinu a nemusíte se plahočit přes hranice..


Lidu bylo plno..

Na jistotu jsem šla pro suchý bretaňský cidre, který znám z festivalu středomořských specialit (je totiž jediný, který má co do autentičnosti aneb lejte ty Carlingy a Kingswoody  z oken..)
Můžete si dát i sladký, ale tento je lehký, výrazný a fááákt moc dobrý..
Val de Rance – Cidre Bouché Brut Cru Breton, 0,375 l  45 Kč..  

Kdo by chtěl študovat, výbornou stránku o cidrech najdete zde .

Pak jsme si dali krásné suché růžové ovocné víno AIX u Chez Greg Père et fils jejichž obchůdek na Praze 6 s víny a francouzskými lahůdkami můžu jen doporučit - pěkně se o Vás postarají.

http://www.chezgregpereetfils.cz/cz/

                                                 zdroj: FB Chez Greg Père et fils

                                                     zdroj: photo.id-sign.com

Co mě potěšilo, že se tento rok na trhu prezentovala Korsika, kterou znám docela dobře ze své stáže..
Bohužel jsme jen nakoukli, protože asi v 11.30 mě definitivně z trhu vystrnadily fronty frankofilních degustátorů.. fakt..
Nicméně, jejich sýry jsou skvělé - a miluju i olivy - mají takovou ošlehanou, ostrou chuť. :)

Pokud máte rádi cestování, musím pro změnu doporučit tento dokument, který má neuvěřitelné pohledy a krásné scenérie ->
Korsika v barvách 4 ročních období - ČT1 Archiv

Za to jsme museli na šneky..
Les escargots je u nás (doma) opravdu populární slovíčko - můj muž je jimi přímo posedlý..
Vyzkoušeli jsem obě varianty z nichž můžu doporučit ty v těstíčku.. Klasika v ulitě s máslem a petrželí neurazí. :)
1 šnek = 25 Kč a byli horcí a čerství..

Způsob servírování zdá se mi poněkud nešťastný, ale chápu polní podmínky - ten vrchní je v těstíčku, spodní klasika v ulitě.. Těstíčko bylo křupavé a nasáklé máslem, lahoda..


Francie  bez (dobrého) sýra by nebyla Francie..

.. a tak jsme svačili sýry a cibulovou bagetu.
- nejlepší byl vyzrálý kozí, oranžový Mimolette (extra starý 120 Kč/100g) a oříškový Beaufort (99,- Kč/100g) 

Ještě jsme mrkli do známé Café Amandine - jejich levandulová limonáda je specialitka :)

A domů jsme pořídili farmářskou terinu s kaštany a taky oslí klobásu (jenže ta zmizela rychlostí blesku a tak ji nikdo nestihnul vyfotit :D)..

Na závěř pár krásných songů a šansonů v podobě  Zdenky Trvalcové..

Co vy a gastronomické trhy pod širým nebem?

Základní instinkt žije dál!

Na tuhle chvilku jsem se prostě hrozně moc těšila - na moment, kdy mi v krvi začne proudit energie a kdy se na jazyku začnou sbíhat sliny.. trvalo to dlouho, ale stálo mnoho obětí.. ale základní instinkt žije!

Někdy jsou v životě věci, kterým musíme dát přednost - a studium je určitě jedním z nich.
Když jsem začala psát diplomku, říkala jsem si, dóóbře, něco tam našulím.. Když jsem začala hledat zdroje, sem tam jsem se úplně ztrácela v té záplavě čínských, vietnamských, japonských a bůhví jakých znaků.
Když jsem si řekla a dost!, a od rána do večera u toho seděla a překládala, začalo mě psaní vážně bavit..
Hlavně Jižní Korea.. A i když mě ve finiši holka jedna diplomová stála spoustu peněz a citové stability, dneska je hrdě vystavená v knihovničce..

Jo, člověk si ani neuvědomí jak rychle ušel ten kus cesty a jak se říká, mládí je pryč a do důchodu daleko :D

Na začátku června mě však čekaly ještě státnice a 14 dní před nimi jsem se nejen střídavě hroutila a brečela, že to přece nemůžu nikdy zvládnout, a i kdyby mi vařil samotný Gordon, Zdeněk a Roman dohromady, hodím jim to na hlavu.. Stres udělal svoje a já přežívala na pribiňákách, energetických drincích - výsledkem toho jsem aspirovala anorektičku roku :)

Nicméně státnice proběhly poměrně hladce (a to jsem v komisi měla japanologa jak Brno) a já trapně odešla s premiantskýma jedničkama a zase jsem musela všem vysvětlovat, že vůbec nevím, jak se to stalo, protože si vůbec, ale vůbec nic napamatuju.. :D :D

Nicméně první skvělou odměnou byl ten nejlepší řízek s bramborovou kaší v mém oblíbeném Louvru, kam jsme hned po akci musela jít spláchnout žízeň se spolužákem..

Večer jsme školní úspěchy oslavili v Pizzerii Giovanni na Ládví, kde možná než jídlo je lepší prostředí a obsluha.

Nicméně mají dobrou minestrone a pizza taky není k zahození (i když ta poslední s velmi přimhouřeným okem)..

Velká rodinná oslava pak následovala v Bruxx ..

ale o samostatný článek bych Vás teď nerada připravila..

Za odměnu jsem dostala set údajně nejlepší (a nejdražších) zmrzlin..Haagen Dazs.

                                                        cookies and cream

A musím říct, že ty zmrzliny jsou příšerné (nejen ve smyslu ceny), ale hlavně chuti - vodové, divně uměle ochucené - po otevření se asi do 5 sekund na povrchu objevila voda - jestli výrobce šidí tyhle malé kelímky nebo jsem měla blbou šarži nehodlám zjišťovat - >
                                                                                             NE NE a 100x ne!
                                                     
Vzhledem k tomu, že si trošku užívám poslední prázdniny, občas hlídám i tohle mrně, ze kterého se třesou kolena především mému příteli :) - stále si sice myslím, že pejsek do paneláku nepatří, ale tenhle Timuša je jako poslední nugát v bonboniéře - k sežrání :D

HOT DOG :) 

trénovat čichové buňky se musí od malička :)

V dalším týdnu Vás čekají články o Festivalu středomořských chutí a vůní, Apetit pikniku, Bruxx a přihodím i nějaké receptíky..


Na závěr jeden kreslený - najdete se v něm?

                                                            zdroj uveden v obrázku

Přeji se zpožděním všem krásné prázdniny a absolventům úspěšný vstup do života!

Jak jsme jedli Paříž a jiné žabožroutské postřehy..

Pokud už nadpis čte nějaký francouzský občan, či frankofil, předem se mu omlouvám.

Francii jako takovou mám ráda, Paříž jsem si tentokrát přímo zamilovala a nemůžu se dočkat, až se tam vrátím.

Náš výlet trval 5 dní a vyráželi jsme začátkem dubna, pro poznávací cestu jsme si vybrali CK ABC Tours a nemohli jsme zvolit lépe (zdravím průvodce Lukáše!).
Primárně cesta nebyla plánovaná za jídlem, ale i to je nedílnou součástí každé kultury, počasí se zdálo proměnlivé, ale ať obloha vypadala hrozivě jak chtěla, nezapršelo.
Zkrátka ideální dovolená..

Na úvod se podívejte na jarní Paříž v rozkvětu. :)

Začali jsme klasika Eifelovkou v 8 a.m...

Vojenská škola..

Invalidovna a muzeum vojenství..

Sorbonne..

Notre Dame..

Lucemburské zahrady..

a první náročný den zakončili v Latinské čtvrti v tomto bistru..

Maličká restaurace s kapacitou asi 30 lidí, správně namačkané stolečky, čisto a na výběr z klasického jídelního lístku nebo dvou variant menu za jednotnou cenu (Menu á 10€  ou (nebo) 16€) - které zahrnovalo 3 chody - předkrm, hlavní jídlo a dezert (l´Entrée / l´ Hors-d´oeuvre ; un plat; un dessert). Od každého chodu jsme si mohli sami nakombinovat z 6-10 položek dle vlastní chuti.

V Latinské čtvrti se takových bister nachází mnoho a jejich nabídka se mění - obecně tam, kde měli šneky, neměli mušle a naopak, ale není to pravidlem.

Menu 1:

1) la soupe aux oignons - cibulačka

Silný vývar, opečený chleba gratinovaný se sýrem (hodně sýra!) přímo v polévce - C´est super! Kdo ochutná tuhle polévku ve Francii, s českou břečkou z restaurací se nesmíří..


2) le boeuf aux bourgignon avec les pommes de terre jeunes (Burgundské hovězí ragú s mladými bramborami)

Pomalu dušené, předem naložené hovězí na víně a zelenině, pokud máte rádi maso, tak kromě kohouta na víně je tohle skoro povinná volba.

3) Mousse au chocolat

Tak nějak roztomile se mi líbí i omlácené nádobí :D .. ne nejsem divná, jen se při vzpomínce na čokoládově čokoládovou pěnu usmívám. Hutná akorát, s kousíčky hořkých křupinek, rozhodně ,,domácí" výroba.. 

Menu 2:

1) les escargots avec persil et beurre (šneci s petrželí a máslem)

Co Vám mám říct - jsou to trochu ,,sviňky" klouzavé (hlavně když šnek z posmrtného šoku nejde vymotat) a chutnají máslově gumově (6 na porci, příplatek +3 €). Tady to prostě vyhrávají žabí stehýnka..

2) le poulet avec sauce à la crème de champignon et les frites (kuře se smetanovou žampionovou omáčkou a hranolky)

Tady jsem se svou horlivou francouzštinou sekla a místo jehněčího (d´agneau) jsem objednala kuře (du poulet) - špatné to nebylo a porce slušná :)

3)  Crème brûlée

Přiznávám, že nejlákavější je to prolomení karamelové krustičky, samotný krém (custard), jehož základem je smetana s cukrem a žloutky (tedy ne puding!) už jen takový dodatek..

A co les boissons? (nápoje)

Já se držela l´eau minérale a přítel zkusil místní pivo (jehož značku si pardonnez-moi, nepamatuju). Pití je zvlášť - cena 2,50€ /0,5l minerálka ve skle a 3,20€ pivo třetinka.

Le couvert

Samotnou kapitolou je couvert (kuvér) - pokud si nechcete trhnout ostudu, zkontrolujte si, zda je započítaný v celkové ceně (le compte - Est-ce que je demande pour le compte? - Mohu požádat o účet? ). 

Pokud ne, sluší se nechat 2-3 eura navíc ke spropitnému.

U nás byly 2 košíčky pečiva, v přepočtu cca 1 celá bageta za 0,80 € + naprostá samozřejmost pečivo doplnit, jakmile Vám dojde. 

To je snad fér...

Účet činil něco málo přes 30 Euro, a my se vydali ještě pro svačinku na další den do Monoprix, což je obdoba supermarketu, kterou najdete v centru téměř všude..

Kdyby se u nás prodával plátkový kozí sýr (la chèvre - koza), byla bych přešťastná, protože tento značky Soignon neměl chybu a kupovali jsme ho opakovaně. 

Gervais (modrá krabička) bylo krásně smetanové a k lahvince nemusím nic dodávat - snad jen, že při koupi vína v obchodech hledejte na obalu značku ,,pitelnosti" (a to není vtip, u vín kategorie kolem 5 € si tím ušetříte bolení hlavy). Ráda bych Vám ji předhodila, ale nepodařilo se mi dohledat. Zkuste se tedy ptát.. když už nikoho, tak aspoň Vašeho průvodce.

Jo a držte se sedmiček - u litrovek a vyššího obsahu se totiž musí počítat předem s ,,kvalitou" původní suroviny a takovou vzpomínku na francouzská vína si domů vážně dovézt nechcete.

Další dny jsme pokračovali ve Versailles..

Po opuštění zámku a zahrad jsme jen skočili na čerstvé a ty nejkřupavější bagety s lososem a speciální gurmande hořčicí do typu rychlého občerstvení Class Croute - vedle natřískaného a všude stejného mekáče, kam míří většina turistů, je to alternativa chutného zdravého oběda - v nabídce mají i polévky a různé druhy salátů včetně celých menu kolem 10 €, bageta pak od 3,50 do 6 € dle náplně..

http://www.classcroute.com/restaurant/classcroute-versailles.html

... k ultra moderní La Defénse

Nějakou hodinku jsme strávili v jednom z největších nákupních středisek Les Quatre Temps (4 roční období) a tady nejen doplnili zásoby, ale ocenili nabídku zdravého asijského bistra Veng Hour na oběd..

Místní hypermarket Auchan (hledejte červeného ptáčka na logu) skrývá poměrně velkou nabídku sýrů za dobré ceny, proto se zde vyplatí nakupovat i jedlé dárky..

Opět kozí plátkový, skrz na skrz plesnivý kozí :) a kravský Cousteron, uzenina (charcuterie) s plátky vlašských oříšků, džus z Guávy na cholesterol a bílý Hoergaarden. 

další kroky směřovali na Moulin Rouge a vzhůru k Monmartru..

V kavárně Amélie z Monmartru (U dvou mlýnů) bylo imrvére narváno..)

Venkovní stánky s čerstvými ingredience jsou tak lákavé..

Monmartre je rozkošný - už chápu Renoira a jeho insipiraci s Bal Au Moulin de la Galette.. 

Tahle fotka se mi prostě moc líbí :D Muž procházející zdí  na place Marcel Aymé..

Samozřejmě návštěvu cukrárny a sušenkárny jsme si odpustit nemohla..

Macarons jsme ochutnali moka a vanilka a na můj vkus byly poněkud tužší..

Na večeři jsme si na stojáka dali výborné crêpes, neboli tenké sladké palačinky. A s čím? Avec du liquer Grand Marnier - tedy s pomerančovým likérem a avec du purée de marrons - a kaštanovým pyré.
Cena od 3 do 7 € /kus.

Poslední finální den jsme to k mé lítosti profrčeli kolem letiště Charles de Gaule a navždy památného Concordu do čtvrti Pére-LaChaise na mírně morbidní turistiku (jak jinak nazvat procházení se po hřbitově) a pak k Fantómově Opeře a pěšo na La Place Vendôme.

 Když luxusně shopovat, tak jedině semhle.. :)

Předpředposlední štace vedla do Tulerijských zahrad (ach parky bez psů!) a do Louvru, kde jsme s bídou zvládli křídlo Sully a Denon, tak Richelieu ještě zbývá..

Program před projížďkou lodí na Seině byl jasný - Champs-Elysées a muzeum parfémů, které bych však s chutí vynechala - jednoduše proto, že nemám ráda maskování prodejní akce..

Zde jsme si pěkně po francouzsku, v parku, dali oběd - odhlehčeně tabouleh se zeleninou a rozinkami (asi 3,50 €) pak klasika bageta sýr a další druh uzeniny sebou na cestu (vše Monoprix).

Nejlepší zjištění však bylo, že k taboulehu jaksi nepatří žádná plastová lžička, takže jsem zaběhla do rychlého občerstvení, kde jsem se úplně zasekla ve slově cuillère (lžička - kkkkvi kví kui.. ) a poté co jsme se s obsluhující slečnou zasmáli jsem poprosila o fourchette (vidlička).

Vzpomínky na Paříž mi budou vždycky vzácné, nicméně o to víc, že má drahá polovička zvládla (nejen) fotící martirium se mnou.

Taktéž jsem neskutečně myslela na svou mladou učitelku francouzštiny ze střední školy - protože právě díky ní, ač s velkou pauzou, se domluvím a moc mě to baví.

Tu me manque, la vie en rose!